Historie

Škola byla vysvěcena dodatečně 15. září 1889. Obec se snažila ušetřit, proto se jednalo jen o poměrně skromnou oslavu. Vzhledem k špatnému počasí se navíc řada pozvaných osob omluvila, a tak kromě místních obyvatel se svěcení zúčastnili prakticky jen obyvatelé okolních obcí a dále pozvaní učitelé. I tak se slavnost – pokud můžeme soudit z dobových pramenů – vydařila.

Alois Gregor působil ve Snovídkách pouze dva roky. Již v říjnu 1891 byl přeložen do Rašovic. Důvodem jeho odchodu byly zřejmě časté spory s představiteli obce i s místní školní radou, která nebyla ochotná prosazovat Gregorovy požadavky na vybavení školy a na celkové zlepšení prostředí ve školní budově. Jeho nástupcem se stal dosavadní podučitel v Krásensku Jan Pařez, který do Snovídek nastoupil v prosinci roku 1891 a na místní škole setrval jen do 13. dubna 1892. Na základě výběrového řízení, do kterého se přihlásilo celkem deset zájemců (Jan Pařez se konkurzu vůbec nezúčastnil), byl novým učitelem vybrán Josef Vackář, který setrval na místní škole další dva roky. Již 5. února 1894 byl přeložen, do Hostěrádek–Rešova, kde získal místo nadučitele tamní dvoutřídní školy. Pouze dočasným správcem snovídské školy byl jmenován učitel František Brýda, který dříve působil právě v Hostěrádkách-Rešově a s Václavem Vackářem se tak vyměnili. Opět se konalo výběrové řízení, kterého se zúčastnilo devět učitelů z širokého okolí. Správcem snovídské školy byl v červenci 1894 jmenován Josef Kunovský, který dříve působil jako podučitel v Račicích, v Křenovicích a ve Slavkově. František Brýda, který měl o místo ve Snovídkách rovněž zájem a který dokonce získal i podporu obce, byl hodnocen jako druhý nejvhodnější a místo tak musel přepustit vítězi výběrového řízení.

Je jasné, že časté střídání učitelů neprospělo ani dětem, ani kvalitě výuky. V tomto ohledu se nyní stala náprava, protože Josef Kunovský působil ve Snovídkách až do roku 1919. J. Kunovský byl schopný učitel, který pozdvihl kvalitu místní školy na velmi dobrou úroveň; za svou práci byl také několikrát oceněn pochvalami či čestnými uznáními. Nemůžeme opominout ani jeho kulturní a společenské působení: správce školy se podílel na založení místního odboru Národní jednoty, byl jedním z iniciátorů vzniku Sboru dobrovolných hasičů, propagoval včelařství a nové metody pěstování ovocných stromů, organizoval přednášky a besedy, založil lidovou (veřejnou) knihovnu. Také škola se velmi aktivně zapojila do kulturního života obce; děti se podílely na různých oslavách, připravovaly vánoční besídky, koledy, dramatická pásma. Josef Kunovský patřil mezi výrazné osobnosti, které svým působením a vlivem vysoko přesáhly hranice regionu.

Ve školním roce 1894/1895 zasedlo do školních lavic snovídské jednotřídky 101 žáků (44 chlapců a 55 dívek), o rok později to bylo celkem 98 dětí. Pro zajímavost můžeme ještě uvést, že ve škole již existovala žákovská knihovna, která v roce 1896 měla 118 svazků; učitelská knihovna obsahovala pouze devět knih.

Na počátku školního roku 1899/1900 byla snovídská škola povýšena na dvoutřídní. Vedle Josefa Kunovského, který získal místo nadučitele, do školy nastoupila učitelka Marie Macalíková. Do první třídy zasedlo 42 žáků, do třídy druhé pak 49 dětí; snovídskou školu tedy celkem navštěvovalo 91 dětí. Marie Macalíková působila ve Snovídkách pouze jeden školní rok, poté byla přeložena jako podučitelka do Bohdalic. Její místo obsadil dosavadní podučitel v Brankovicích Alois Vítek, který byl posléze jmenován definitivním místním podučitelem a na škole setrval čtyři roky, tedy až do roku 1904, kdy odešel do Nemotic. Jako podučitelé ve Snovídkách dále vyučovali Václav Hradil (od srpna 1904 do září 1909), Karel Šimůnek (od září 1909 do února 1912, kdy odešel do Švábenic), Anna Štefánková (pouze krátkodobě jako výpomoc v roce 1910), Vojtěch Brožek (od března 1912 do roku 1920 s výjimkou I. světové války, kdy narukoval, posléze padl do zajetí a vstoupil do ruských legií), Emilián Cenek (v roce 1913 jako zástup za Josefa Kunovského, který čerpal půlroční zdravotní dovolenou) a Marie Tůmová – Kunovská (do roku 1925).

Na počátku školního roku 1907/1908 zasedlo do školních lavic celkem 97 místních dětí. O pět let později to 95 žáků (44 chlapců a 51 dívek). Také v následujících letech se počet dětí příliš neměnil.

Na jaře roku 1909 byla provedena rekonstrukce školy. Opravena byla fasáda, vyměněna stará a netěsnící okna, do plánované třetí třídy (která ovšem nakonec nebyla otevřena) byla položena dlažba.

V roce 1919 se prudce zhoršil zdravotní stav ředitele školy Josefa Kunovského, který posléze obdržel dlouhodobou zdravotní dovolenou. V době jeho nepřítomnosti vyučovali ve Snovídkách Marie Melicharová, Rudolf Šrot z Muchnic a posléze Hynek Buček z Moravských Málkovi. Josef Kunovský se však již do školy nevrátil, zemřel 20. května 1920 ve věku nedožitých 53 let.
Jeho nástupcem se stal zkušený učitel Albín Stuchlík. Také v jeho osobě přichází do Snovídek schopný organizátor, který se snažil rozšířit školní výuku o nové podněty a zapojit školu do nejrůznějších kulturních a společenských aktivit. Do dějin obce se zapsal mimo jiné i tím, že se stal prvním obecním kronikářem; jeho zápisy nám přinášejí mnoho zajímavých informací, které není možné zjistit z jiných pramenů. Ve Snovídkách působil až do září roku 1932, kdy byl na vlastní žádost přeložen do Kladrub u Valašského Meziříčí.

Ve školním roce 1920/1921 navštěvovalo místní školu celkem 126 dětí (69 chlapců a 57 dívek). O pět let později to bylo 89 dětí, na počátku školního roku 1930/1931 pak do školních lavic zasedlo 92 žáků (46 chlapců a stejný počet dívek).

Kromě běžných školních radostí a starostí se stala součástí školního roku i četná kulturní vystoupení. Děti se podílely na přípravě oslav k výročí vzniku samostatné republiky, narozenin prezidenta, dnů významných pro naši státnost. Již tradicí se stala divadelní představení, dramatická či recitační pásma, školní besídky nebo živé obrazy a vánoční vystoupení. A nesmíme zapomenout ani na školní výlety. Děti se v doprovodu svých učitelů vydávaly nejen do blízkého okolí (Koryčany, Bučovice, Brno, Buchlov), ale třeba i do Bratislavy a na Děvín.

Vedle ředitele působil na místní škole také druhý učitel. Obsazení tohoto místa se často velmi rychle měnilo, nebylo výjimkou, že nově ustanovený učitel působil ve škole pouze rok a poté byl přeložen na jiné místo. Jako řadoví učitelé ve Snovídkách vyučovali v letech 1920-1934 například již zmíněná Marie Kunovská, dále pak František Chalupa, Zdenka Pourová, Richard Fráňa, Václav Travěnec a posléze Josef Smejkal, který na snovídskou školu nastoupil 1. ledna 1927. Učitelský sbor ve složení Albín Stuchlík a Josef Smejkal pak na místní škole působil až do září roku 1932.Po odchodu Albína Stuchlíka byl správou místní školy pověřen dosavadní učitel Josef Smejkal, jako druhá učitelka přichází Zdeňka Chlebovská, kterou však záhy vystřídala Božena Matoušková. Novým ředitelem školy se poté na základě výběrového řízení stal Rudolf Boleslav, který do Snovídek přišel na počátku školního roku 1934/1935. V čele školy ovšem setrval pouze dva roky, na počátku školního roku 1937/1938 byl přeložen do Velešovic. Správou školy byl opět pověřen Josef Smejkal, místo druhého učitele obsadil Miroslav Žáček, kterého v září 1938 vystřídala Marie Valoušková. Již o rok později ji však nahradila Jana Budíková.

V červnu 1938 se konala velkolepá oslava padesátého výročí existence snovídské obecní školy. Akce byla naplánována dokonce na dva dny: ve čtvrtek 16. června se konala dětská besídka s bohatým programem pro žáky i pro jejich rodiče, poté následovala přednáška správce školy Josefa Smejkala o historii místní školy a jejím postavení v dějinách obce. V neděli 19. června pak byla zahájena výstava dětských prací, učebních pomůcek a knih, odpoledne téhož dne se konala dětské odpoledne, jehož součástí byly nejen různé dovednostní soutěže, hry a národní tance, ale i vztyčení státní vlajky. Současně rodičovské sdružení požádalo rodiče i další obyvatele školy o finanční příspěvek na opravu školy. Byla to bezesporu dobrá myšlenka, protože od dárců z obce i okolí bylo vybráno téměř jeden a půl tisíce korun. Také oslavy se – i díky dobré organizaci a nadšenému přístupu všech účinkujících – vydařily k všeobecné spokojenosti.

Na počátku školního roku 1938/1939 nastoupilo do školy do dvou tříd celkem 70 dětí (38 chlapců a 32 dětí). Josef Smejkal zůstal v čele školy i během okupace. Na místě druhého učitele se vystřídalo více pedagogů: byli to Zdeňka Fráňová, Jan Vavřík, Miroslav Holý, Jan Zahradníček, Zdeňka Sehnalová nebo Jarmila Jandová. V prosinci 1942 byla i škola – stejně jako celá obec – poprvé osvětlena elektrickým světlem. Osnovy byla samozřejmě upraveny a pokřiveny na poměru protektorátu, některé předměty se úplně přestaly vyučovat, učitelé museli absolvovat povinné kurzy němčiny. Škola byla organizována stále jako dvoutřídní, od začátku června 1945 se však dočasně vyučovalo pouze v jedné třídě, protože část dětí odešla na měšťanskou školu a počet žáků tedy klesl na 42 (ve školním roce 1942/1943 chodilo do snovídské školy celkem 50 dětí, o dva roky později to bylo dokonce 63 dětí).

Na počátku školního roku 1945/1946 byly otevřeny opět dvě třídy, do kterých nastoupilo celkem 45 dětí. Pedagogický sbor tvořili Josef Smejkal a Zdeňka Sehnalová. Na konci září téhož roku však byl Josef Smejkal přeložen do Měřína a Zdeňka Sehnalová do Smilovic na Těšínsku. Od 1. října 1946 nastoupil na snovídskou školu nový řídící učitel Cyril Sychra. Škola byla současně vzhledem k malému počtu dětí změněna na jednotřídní. Jednalo se ovšem pouze o krátkodobé opatření, v září 1946 přichází učitel Stanislav Králíček a ujímá se druhé třídy. Do školy nastoupilo celkem 42 dětí (23 chlapců a 19 dívek). Na počátku školního roku 1948/1949 nahradila Stanislava Králíčka Ludmila Radová., o rok později přichází na její místo Jindřich Švarc. Od 1. února 1946 byla v obci otevřena i mateřská škola. První učitelkou se zde stala Eugenie Sychrová. Do školky nastoupilo 26 dětí.

V roce 1947 byla provedena generální oprava školy, která si vyžádala celkové náklady téměř dvě stě tisíc korun. Šedesát tisíc poskytl Moravský školní výbor, zbývající část zaplatila ze svého rozpočtu obec. Na počátku školního roku 1950/1951 došlo k dalším personálním změnám, které ovlivnily vývoj snovídské školy na další dvě desetiletí. Cyril Sychra byl jmenován ředitelem národní školy v Brankovicích, Jindřich Švarc ředitelem na národní škole v Nemoticích. Na jejich místo přicházejí manželé Rudolf a Štěpánka Šlampovi. Vedením školy byl pověřen Rudolf Šlampa. Tato manželská dvojice pak ve Snovídkách působila nepřetržitě více jak dvacet let, až do 3. února 1971, kdy odešli do starobního důchodu.

Ve školním roce 1950/1951 nastoupilo do školních lavic do dvou tříd celkem 33 dětí. O pět let později to bylo 42 žáků, v září 1960 pak bylo do školy zapsáno celkem 49 dětí. Ve školním roce 1965/1966 měli manželé Šlampovi na starosti 33 dětí, na počátku školního roku 1970/1971 prošlo vstupními dveřmi školy rovněž 33 dětí. Stejně jako se měnila společnost, měnila se i školní výuka. Nové osnovy akceptovaly nové politické uspořádání našeho státu. Děti se i nadále podílely na oslavách různých svátků i politických výročí, i když obsah těchto akcí se změnil. Po odchodu manželů Šlampových do důchodu byly na snovídskou školu ustanoveny Valérie Němcová jako ředitelka a dále učitelka Jiřina Snopková. Škola je i nadále vedena jako dvoutřídní s pěti postupnými ročníky.

Na počátku školního roku 1971/1972 byla novou ředitelkou školy jmenována Blažena Věžníková. Valérie Němcová působila ve škole i nadále jako učitelka, v červnu 1972 ovšem odešla na mateřskou dovolenou. Jako zástup pak na místní škole působil důchodce Rudolf Matoušek, učitelka Zdena Šebková a další učitel důchodce Jan Frýb. Během letních prázdnin roku 1971 byla provedena generální oprava budovy školy. Byl zaveden vodovod, instalováno ústřední topení, nově byla vybudována i elektroinstalace, sociální zařízení včetně splachovacích záchodů a kotelna. Posléze byly vyměněny i všechny dveře a opraven i byt ředitelky školy. Interiéry byly rovněž nově vymalovány.

Od školního roku 1974/1975 působila snovídská škola opět jako jednotřídní. Snížení počtu tříd bylo provedeno jednak vzhledem ke stále klesajícímu počtu žáků, jednak i vzhledem ke kooperaci se sousední nemotickou školou. V Nemoticích se nově v jedné třídě učili žáci prvního a čtvrtého postupného ročníku, ve Snovídkách pak žáci druhého a třetího postupného ročníku. Na škole zůstala jako ředitelka a současně i jako jediná učitelka Blažena Věžníková.

Jednotřídní škola ve Snovídkách existovala až do roku 1990. Poté byla vzhledem k malému počtu dětí uzavřena.

Od roku 2015 byly postupně zrekonstruovány veškeré prostory MŠ. V současné době mateřská škola využívá všechny třídy v budově.